Najnovšie citáty

page 11

„Téhož dne lord Halifax prohlásil v parlamentu: "Nevěřím, že někdo z představitelů, kterí dnes nesou odpovědnost za vládu v kterékoli evropské zemi, chce válku." 3. srpna dorazil lord Runciman do Prahy a tam vedl řadu nekonečných a komplikovaných diskusí s různymi zainteresovanými stranami. Tato jednání do čtrnásti dnů ztroskotala a od tohoto okamžiku se události daly prudce do pohybu.“

„Navzdory mlčenlivého souhlasu britské vlády nebylo vyloučeno, že nakonec v této záležitosti mohl potřebovat německou podporu. A kdyby se tak stalo, měl by přijmout i německou akci proti Československu. Tato záležitost musí přece být vyřešena a při vyřešení české otázky by se Itálie angažovala na straně Německa. Prohlášení britských a francouzských státniků byla samozřejmě studována i v Berlíně. Úmysl těchto západných mocností přesvědčit Čechy, aby byli v zájmu evropského míru rozumní, byl vzat vědomí s uspokojením.“

„Cílem a předmětem tohoto překvapivého útoku by mělo být odstranit hrozbu, jakou Československo pro týl operací na Západě na počátku i po celou dobu trvání války, a znemožnit ruskému letectvu používat nejdůležitejší část jeho operace základny v Československu.“

„Měli jste práva a vzdali jste se jich; doufáte, že místo nich získáte dobrou vůli, která bude natolik silná, že vám umožní úspěšné překonat vaše trápení. A co když ji nezískáte? nebude k ničemu říkat "tak tedy znovu obsadíme ty přístavy". Nebudete na to mít žádne právo. Porušením irské neutrality, kdyby náhodou byla vyhlášena v okamžiku světové války, by ste se znemožnili v očích světového veřejného mínění a možná byste tím i poskvrnili věc, pro niž byste možná šli do války… Odhadzujete reálný a praktický prostředek zajištění bezpečnosti a přežití pro chiméru a pro své pohodlí.“

„Jednu chvíli jsem se dostal k paní von Ribbentropové a tónem na rozloučenou jsem jí řekl: "Doufám že si Anglie a Německo uchovají přátelství." Její půvabná odpověď zněla: "Dejte si pozor, abyste to nezkazil." Jsem si jist, že oba velmi dobře vědeli, co se stalo, ale považovali za nutné zdržovať ministerského předsedu od práce a bránit mu v přístupu k telefonu. Nakonec pan Chamberlain velvyslanci řekl: "Je mi líto, ale musím teď odejít a věnovat se naléhavým záležitostem“

„Ti vědí, co chtějí, a nikdo nemůže popřít, že až dosud při každém kroku získávají, po čem touží. Vážnou a do značné míry neodčinitelnou ránu utrpěla světová bezpečnost od roku 1932 do roku 1935…“

„Kromě pevného rozhodnutí přivést všechna teutonská plemena do jednotné říše, hlásaného s takovou otevřeností v Mein Kampf, měl Hitler k pohlcení Rakouské republiky dva důvody. Německu se tím otvíraly nejen dveře Československa, ale i rozsáhlejší brány jihovýchodní Evropy.“

„Není pochyb, že Hitler dokázal ľudí fascinovať a návštěvníci jsou vždy příliš náchylní podléhat pocitu síly a autority. Nejsou-li podmínky vyrovnané, je lépe držet se stranou.“

„Nejhorší spory vznikají tehdy, když obě strany mají stejně pravdu a zároveň se i stejně mýlí. Tady na jedné straně vášně chudobou sužovaného a zaostalého proletariátu volají po odstranění církve, státu i vlastnictví a po nastolení komunistického režimu. Na druhé straně vlastenecké, náboženské a buržoázní síly, podporované v mnoha krajích venkovským obyvatelstvem, usilují pod vedením armády o obnovení pořádku nastolením vojenské diktatury.“

„Pan Chamberlain se domníval, že ministerstvo zahraničí maří jeho pokusy o zahájení rozmluv s Německem a Itálií, pan Eden měl zase pocit, že jeho šéf dává najevo nepřiměřený spěch pri snaze o sblížení s diktátory, obvzlášť když britské zbrojení je tak slabé. Ve skutečnosti však šlo o rozchod v pohledu na věci, sahající svými kořeny hluboko do psychologie.“

„Pan Chamberlain byl proniknut pocitem zvláštního osobního poslání: musí se přátelsky dohodnout s diktátory vládnoucími v Itálii a v Německu. byl přesvědčen, že je schopen takových vztahů dosáhnout. Mussolinimu chtěl dopřát uznání italského dobití Etiopie jakožto předběžného kroku na cestě k celkovému vyřešení vzájemných rozporů. Hitlerovi byl ochoten nabídnout ústupky v koloniích.“

„Toužíme po vládě práva a svobody mezi národy i v národech a právě proto, a pro nic míň než právě proto minulí architekti naší poslulosti, velikosti a civilizace bojovali, napínali síly a vítězili. Sen o vládě mezinárodního práva a urovnávání sporů trpělivými rozhovory, který však přesto zůstava v souladu s tím co je zákonné a spravedlivé, je britskému lidu nesmírně drahý.“

„Proto se nám vnucuje otázka, která mocnost je dnes v Evropě nejsilnejší a která se snaží nebezpečným a utlačujícím způsobem dominovat. Dnes, letos a pravděpodobně ještě po část roku 1937 bude v Evropě nejsilnejší francouzská armáda. Ale Francie se nikdo neobává. Každý ví, že Francie chce být ponechána na pokoji a že v jejím případě se jedná pouze o sebezáchovu. Každý ví, že Francouzi jsou mírumilovní a nad hlavami jim visí hrozba strachu.“

„Všechny naše myšlenky dnes spočívají v této tradici. Neznám žádnou událost, která změnila nebo oslabila spravedlnost, moudrost, statečnost či prozíravost, jíž se ve svém jednání řídili naši předkové. Neznám žádnou změnu v lidské povaze, která by byť i jen o vlásek pozměnila platnost jejich závěrů. Neznám žádnou vojenskou, politickou, hospodářskou ani vědeckou skutečnost, která by ve mně probouzela pocit, že jsme méne schopni kráčet stejnou cestou. Odvažuji se vám předložit tento velice obecný návrh, jelikož mám pocit, že bude-li přijat, vše ostatní se nesmírně zjednoduší.“

„Pro nás to sice znamená méně příme nebezpečí, ale zato je to nebezpečí mnohem beprostřednější. Ve chvíli, kdy bude opevňování dokončeno nebo tou měrou, jak bude dokončováno, se promění celkový stav střední Evropy. Pobaltské štáty, Polsko a Československo, k nimž musíme přičíst také Jugoslávii, Rumunsko, Rakousko a některé ďalší země, budou rozhodným způsobem ovlivněny od okamžiku, kdy bude toto obrovské stavební dílo dokončeno.“

„Budem čakať na všetkých svojich mladých v nebi.“

„Britský kabinet, snažící se jít cestou nejmenšího odporu, měl pocit, že nejsnadnejším východiskem bude přinutit Francii, aby se znovu obrátila na Společnost národů.“

„Článek 2 Locarnské smlouvy obsahoval příslib, že Německo, Francie a Belgie se přes tyto nikdy nenapadnou ani na sebe nezaútočí. Kdyby však byly porušeny články 42 a 43 Versailleské smlouvy, toto narušení by se rovnalo "nevyprovokovanému aktu agrese" a od poškozených signatářů by byla vyžadována okamžitá akce, reagující na shromažďování vojenských sil v demillitarizovaném pásmu. Toto porušení by mělo být okamžitě předloženo k projednání Společnosti národů a ta by po ověření faktů spojených s tímto narušením musela signatářským mocnostem vydat dobrozdání, že jsou zavázány poskytnout vojenskú pomoc mocnosti, proti níž bylo přestoupení smlouvy zaměřeno.“

„Bitva o mír, která mohla být v roce 1935 ještě vyhrána, byla teď téměř ztracena. Mussolini triumfoval v Etiopii a úspešne vzdoroval celé Společnosti národů a především Velké Británii. Ze zatrpklosti se nám odcizil a spojil se s Hitlerem. Osa Berlín - Řím se stala skutečností. Tehdy už zbývala, jak se ukázalo, jen nepatrná nadejě na odvracení války nebo její oddálení změřením sil, které by se válce vyrovnalo. Francii a Británii už prakticky zbývalo jen čekat na okamžik, kdy jim bude vmetena do tváře výzva, a pak se zachovat co nejlépe.“