Winston Churchill: Strana

„Rusko, už tak dosť otrasené ranami zasadenými Nemeckom, sa zmietalo v kŕčoch občianskej vojny a postupne upadalo do pazúrov boľševickej alebo komunistickej strany.“

„Národ sa za socialistickej vlády choval mimoriadne kľudne a politické ovzdušie bolo priaznivé, že obe strany - liberáli a konzervatívci - sa rozhodli spôsobiť pád vlády až pri príležitosti pojednávania nejakej zásadnej záležitosti.“

„Liberální strana tento návrh na vyslovení nedůvěry vládě podporovala, přestože by raději dala přednost vlastní formulaci, jež zněla: Tato sněmovna sleduje s vážnými obavami tendenci různých států zahájit znovu závody ve zbrojení, jež se vždy stali známkou blížící se války, a neschválí žádné zvýšení našeho zbrojení, dokud nebude zřejmé, že odzbrojovací konference neuspěla a dokud nebude shromážděn definitivní průkazní materiál, a jelikož tyto podmínky nejsou splněny s ohledem na navrhované dodatečné výdaje na letecké zbrojení ve výši 20 000 000 liber sněmovna odmíta souhlas.“

„Za prvé jsme se je po řadu let snažili přimět ke snížení stavu armády, která byla jedinou zárukou jejich bezpečí. Za druhé si Britové mezitím už vyskoušeli, jaké to je octnout se v čele Společnosti národů proti Mussolinimu. Jejich vláda na tom dokonce založila volební vítězství a volby jsou v demokratických zemích velmi důležité. Za třetí jsme uzavřeli námořní dohodu, považovanou z naší strany za velmi výhodnou, která nám na mořích s výjimkou ponorkové války přinášela zcela zajištěné postavení.“

„Nejhorší spory vznikají tehdy, když obě strany mají stejně pravdu a zároveň se i stejně mýlí. Tady na jedné straně vášně chudobou sužovaného a zaostalého proletariátu volají po odstranění církve, státu i vlastnictví a po nastolení komunistického režimu. Na druhé straně vlastenecké, náboženské a buržoázní síly, podporované v mnoha krajích venkovským obyvatelstvem, usilují pod vedením armády o obnovení pořádku nastolením vojenské diktatury.“

„Není pochyb, že Hitler dokázal ľudí fascinovať a návštěvníci jsou vždy příliš náchylní podléhat pocitu síly a autority. Nejsou-li podmínky vyrovnané, je lépe držet se stranou.“

„Téhož dne lord Halifax prohlásil v parlamentu: "Nevěřím, že někdo z představitelů, kterí dnes nesou odpovědnost za vládu v kterékoli evropské zemi, chce válku." 3. srpna dorazil lord Runciman do Prahy a tam vedl řadu nekonečných a komplikovaných diskusí s různymi zainteresovanými stranami. Tato jednání do čtrnásti dnů ztroskotala a od tohoto okamžiku se události daly prudce do pohybu.“